Cykloman

V propozicích chybí čas startu, je možné jej doplnit ?

rozumím tomu dobře, že nájezdem so rozumí od Metry po křižovatku nad Rozstáním a pak se to již počítá jako 1. kolo ?

Zaplať pánbůh, že se v sobotu nic nestalo, myslím tím pád či větší zranění. Ori se asi v pátek dobře pomodlil. Počasí moc nepřálo (i taková je cyklistika), byl to opět zážitek jízda v balíku do Městečka Trnávky za deště. Brzdy v dešti moc nefungovaly, poměrně dost defektů a o to více patří dík všem, že se jelo bezpečně a rozumně. Mě osobně překvapila účast, za pěkného počasí by bylo 100 cyklistů.

Jak jsem prožil svůj první ORI Cup.
Sobotní dopoledne jsem strávil mimořádně v práci. Tu jsem ukončil v jedenáct hodin a následoval oběd. I když svíčková s knedlíkem byly vynikající, pro závod to asi nebylo nejvhodnější menu. O půl jedné jsem se prezentoval do závodu a čekal na startovní výstřel.
V jednu hodinu odpoledne za stálého deště byl tento silniční závod jednotlivců odstartován a já ho nakonec úspěšně absolvoval v několika fázích:
1.fáze – uprostřed sedmdesáti členného pelotonu (pohoda) – bohužel to byl z celého závodu ten nejkratší úsek z Linhartic do Trnávky.
2. fáze – ve skupince asi osmi jezdců (docela pohoda) – úsek z Trnávky přes Přední Arnoštov do Dlouhé Loučky, kde jsem byl z této skupinky odpojen
3. fáze – časovka jednotlivců (nastalo trápení) – a tak jsem konec prvního a téměř celý druhý okruh odjel sám a byl jsem rozhodnut na jeho konci závod ukončit. Ale na konci Loučky se na mně dotáhla dvojice Andrej K. a Karel K., kteří mně přemluvili k absolvování i třetího kola. Tak jsem s nimi dojel do Trnávky a opět jsem odpadl. Jel jsem opět sám a to tempem nedělní odpolední vyjížďky, ale i tak se mi podařilo předjet dva závodníky a ve stoupání do Arnoštováku ještě jednoho. Ten mně však ve sjezdu do Loučky předjel a pak se to stalo…
4. fáze – boj o přežití (bez komentáře) - … jednoduše mi došlo a postihl mně klasický „hlaďák“. Byl jsem rád za každé otočení pedály. A to jsem navíc musel šetřit síly na závěrečný „spurt“ do Hamperku. Nakonec se mi úspěšně podařilo do cíle dospurtovat, spíše však dojet, ale nejvýstižnější by asi bylo došourat.
Chtěl bych pak poděkovat všem, kteří mi pomohli na trati a hlavně neznámému záchranáři, který mně po dojezdu obsloužil plechovkou iontového nápoje – piva. Tím mi téměř jistě zachránil život, takže za rok jedu znovu a snad lépe.