Cykloman

hledám partnera na sobotní závod , najde se ????????

Nikdo nic tady nepíše, tak se pokusím jít příkladem a tyto klidné vody rozvířit.Předně si myslím, že je potřeba vzdát čest a poděkování pořadatelům sobotního orienťáku, protože
nám všem připravili prvotřídní závod, který jsme si, myslím nejen já a dvojče Jarda, náramně užili. Opět jsem
díky závodu objevil pár krásných místeček, o kterých jsem
neměl ani tušení a v brzké době se na ně vrátím, abych je ukázal manželce s dcerou a získal nějaký ten plusový
rodinný bodík s příslibem propustky na další závod Cykloman 2006. Počasí bylo moc prima, protože čím větší
"maso", tím nám to s Jardou lépe jezdí, voda s blátem nám totiž dobře promazává naše postarší bolavá kolena.
A co dodat závěrem? Ani dva defekty pneu nám nezkazily dobrý pocit ze sobotního dne a proto za rok naviděnou a na pozávoděnou.J.

Za pořadatele děkuji Jirkovi za slova uznání a všem závodníkům za účast v závodě, který díky svému profilu a počasí vůbec nebyl jednoduchý a prověřil Vás všechny nejen po stránce fyzické, ale i psychické.
Vzápětí bych se pak chtěl omluvit za špatně zakreslenou kontrolu číslo 15 do vzorové mapy, což některým způsobilo jisté problémy. Také se omlouvám Sedláčkům, kteří byli chybou při vyhodnocení ošizení o 60 bodů (záměna kontroly 19 za 18) a tím i o lepší umístění. Omlouvám se také Patrikovi Horákovi, že byl sice nejmladší účastník a nebyl vyhodnocen. V týmovém závodě se to holt stává.
Dále se pak stydím za některé naše spoluobčany, kteří mají potěšení z toho, že zničí stanoviště kontroly a tím velmi zkomplikují její nalezení v terénu. Ale za toto jednání přece nemůžou pořadatelé, i když i to nám bylo vytknuto.
Také se připojuji k Jirkově výzvě, abyste se podělili se svými zážitky. Mrzí mně totiž, že do diskuze dokážeme napsat svoje negativní zkušenosti (jízda v háku, zkrácení tratě, špatně změřený čas, …), ale jinak ani čárku. Uvědomme si proč tento seriál závodů vznikl a proč se ho většinou zúčastňujeme.
A nakonec bych chtěl vyzvednout čin dvojice Růžička, Orálek, kteří pomohli s výměnou duše nejmladším účastníkům a sami se tak připravili o drahocenné minuty a tím možná i lepší umístění. Za tento čin jim patří naše uznání a dodatečně jim uděluji cenu fair play.
A tímto také pozdravem Šlapej dál končím. VD.

Připojím se k poděkování za pěkný závod.
Obdivuji všechny, kteří v tomto počasí vydrželi hledat kontroly po cestách necestách.Někteří překvapili jiní zklamali, jen Schneidrovi si zajeli svůj standart a zase vyhráli i přesto ,že večer každý zjistil, že kdyby,tak mohli vyhrát oni. I já s Luckou ,kdyby tak jsme vyhráli.Lucce se omlouvám , kdybych ji poslech tak jsme vyhráli celkově, takhle každý svou kategorii(musím to napsat proto, že by jste si toho nemuseli všimnout -president vyhlásil kde co, ale nás ne )Ještě jednou se Lucce omlouvám a doufám, že přehodnotí rozhodnutí po závodě "víckrát s tebou nejedu". Jinak jsem volný a hledám nového partnera/ku.
Přeji pěkný den Běďa

Taky bych chtěla poděkovat pořadatelům za dobře uspořádaný závod. Ale hlavně bych se chtěla omluvit Béďovi, že jsem v celkovém vyčerpání zmatkovala a po závodě jsem pronesla, že "už nikdy nepojedu". Letošní závod byl docela náročný (aspoň pro mě). Jen pro zajímavost se pokusím zmapovat naší trasu. Začali jsme stoupáním do Starého Města a sebrali kontrolu v Radišově, potom jsme pokračovali lesní cestou ke studánce nad Rychnovem. Dále jsme sjeli do Rychnova a po polní cestě přejeli do Třebářova, kde jsme začali pomalu stoupat na Korunu. Pod Korunou jsme opět sebrali kontrolu a pokračovali na Jahodnici. Z Jahodnice jsme pokračovali nakonec Svojanova a pak se znovu Svojanovem vraceli nad Svojanov. Tam jsme chvíli hledali kontrolu, ale nakonec se podařila najít. Pokračovali jsme na Žipotín, přebrodili se přes hlavní silnici a po žluté pokračovali lesem na Kozinec a tady byl zlom naší cesty. Norbert chtěl pokračovat na Střítež a já vzhledem k mým silám moc nesouhlasila. Nakonec jsme se tam vydali. Střítež v nedohlednu, stoupák před náma a nervy pracovali. Na Střítež jsme dorazili i jsme našli pěknou cestu dolů, dorazili jsme do Hraniček. Zajeli jsme si ještě do Vranové Lhoty pro kontrolu, ale měli jsme být za půlhodiny v cíli. Nastal závod zpět, proti silnému větru, síly nebyly a tak jsme dojeli s půlhodinovým zpožděním a já k tomu polomrtvá, kdy jsem kolo nechtěla ani vidět. Včera jsme byli sbírat kontroly po závodě, takže na kolo jsem znovu sedla a pokusila se s ním znovu spřátelit. Bylo to docela těžký, protože po sobotě mě toho ještě dost bolelo. Nevím, jestli na tom tak byli včera všichni, protože se nás na sběru kontrol sešlo jen šest odvážných.
Slovo "kdyby" nemám moc ráda, zajeli jsme to, tak jak jsme to zajeli a příští rok se z chyb, které jsme udělali, snad poučíme.
Na dalším závodě ahoj Lucka

Lucka zasluhuje JEDNIČKU s hvězdičkou!!!

Přestože jsme organizátorům poděkovali osobně již v sobotu, činím tak za nás oba ještě jednou takto oficiálně. Přípravu tohoto závodu považujeme za jednu z nejnáročnějších v celém seriálu TEC a i tentokrát jste se jej zhostili na jedničku !! Nějaké pochybení může nastat vždycky a věříme, že vaše omluva je pro všechny účastníky přijatelná.
Letošní ročník byl určitě nejnáročnější. Ale navzdory špatnému počasí, nepříznivému koeficientu a mému špatnému rozhodnutí v poslední hodině závodu, nám to znovu vyšlo... Díky i mé partnerce, která si letos nevybrala žádnou krizi, jela velice svižně a uklidňovala mě, když jsme nemohli najít "60" u Petrušova.
Ať tedy je tedy příští ročník již ve znamení krásného počasí - stačí polojasno, bezvětří a 22 st.C. Psal jsem to již vloni, ale mé přání nebylo vyslyšeno !
Patent na vítězství samozřejmě nemáme, několikrát po sobě to vyšlo, ale přece jen pár poznatků soupeřům můžeme sdělit :
1. Důležitý je parťák, resp. sladěnost dvojice.
2. Navigaci by měl dělat jen jeden z dvojice.
3. Mapa stále na očích (jedině mapník na řidítkách).
4. V podstatě stále kalkulovat a řešit varianty již
od první minuty závodu. Stále sledovat čas !
5. Před kontrolou již vědět, kam jet dál a
neztrácet čas čtením mapy nebo hádkou s parťákem.
6. Zhruba hodinu před koncem časového limitu mít
představu, co jsme schopni ještě najít a ujet.
7. Nebát se měnit rozhodnutí podle skutečného vývoje
závodu (stav fyzických sil, vliv počasí, profil
terénu, defekty).
8. .....atd.
XX. Nakonec mít i trochu štěstí a nemuset řešit křeče
v nohách, odřené končetiny nebo defekty...

Ahoj na příštích závodech !

Tak tu čtu ty ody na pořadatele a musím souhlasit,že to zvládli a patří jim i moje poděkování.Drobným chybkám na kráse se neubrání nikdo.Nebudu tu rozebírat ani naši trasu ani chyby a kdyby,ale chtěla bych poděkovat svému partnerovi,který se nebál se mnou do toho jít.Odvážný hoch.Moc by mě totiž mrzelo,kdybych tento šílený podnik nemohla absolvovat.V sobotu ráno jsem totiž ještě pořád byla na ocet.Ladiku děkuji.Děkuji také všem startujícím týmům,že se nedali zastrašit počasím a náročností tratě a šli do toho.Jste fakt dobří.Za sebe můžu říci,že to letos stálo za to,měla jsem toho plný kecky.Kolo jsem samozřejmě zahazovala jako po dojetí každého závodu,ale jak řekla Lucka,dlouho mi to nevydrželo.Už spolu zase mluvíme. Tak ať vám to šlape a uvidíme se zase na příštím závodě!!!!